Tenhle Vánoční příběh jsem si vypůjčila od známého psychiatra Cyrila Höschla:
Rodiče si nevědí rady s výchovou naprosto odlišných dvojčat. Jedno dítě je beznadějný pesimista, stále pláče a všechno vidí černě. To druhé je pro změnu nepoučitelný optimista, pořád se směje a všechno je báječné.

Dokud děláte odbornou práci, někdy máte pocit, že "šéf si může dělat, co chce". A když se šéfem stanete, zdá se vám, že "co chce" si může dělat kdokoli, kromě vás. Najednou nestačí být nejlepší odborník, mít respekt a umět prosadit svůj názor. Musíte zvládnout mnohem víc. Jste máma, táta, vrba, trenér, právník, vyjednavač, policajt, úředník a nevím...

Znáte to - vidíte problém, znáte řešení a tak se vrhnete dotyčnému pomoci. Člověk by řekl, že jste ochotní, obětaví a lidé si vás za to oblíbí - co se to ale děje?

Zas jeden příběh pro nás hodné holky a kluky, co si moc nevěříme. "Samochvála smrdí", říkali, když jsme byli malí. "Na odbornou práci mají být odborníci". A my, zcela věrní předsudkům, svěříme podstatné záležitosti našeho života panu nebo paní "všechno vím, všechno, znám, všude jsem byl" a slepě věříme, že to za nás vyřeší nejlíp. K tématu mne...

Tenhle příběh je pro nás všechny "hodné holky a kluky". Od mládí nám vštěpovali, že správné je být hodní. Že máme poslouchat – maminku, tatínka, paní učitelku, vychovatelku, ty starší…. A pak jsme dospěli. Už máme svůj názor a teoreticky víme, co chceme. Čert ví, proč i teď potřebujeme od někoho opisovat a děláme, co nám řeknou. A tak mne...

Byli jednou 2 králíci, říkejme jim třeba Bob a Bobek. Bydleli na louce před bytovkou pro zaměstnance jednotného zemědělského družstva. Pořídili je milí rodiče svým 2 dětem, které si moc přály nějaké zvířátko. Tatínek jim udělal malou králíkárnu s dvířky, aby je děti mohly snadno krmit a mazlit se s nimi.

Byl jednou jeden farmář, říkejme mu Karel. Miloval svou rodinu, těžkou práci, zvířata a přírodu. Měl prostorný kravín, velké pastviny a malý traktor. Farmařením žil, své děti často brával do kravína a hrál si s nimi na pastvinách nebo v lese. Široko daleko měl nejchutnější mléko a nejhezčí krávy. Pracoval 7 dní v týdnu a každý měsíc bojoval s účty....

Tenhle příběh znám už dávno. Doslova si ho nepamatuji a zdroj neznám. A tak jsem ho trochu přibarvila a přepsala, jako bych já byla ten vyděšený mladík.